DVK - Pojem kultury
Pojem kultury
„Kultura je složitý celek, zahrnující soubor vědomostí, názorů, umění, morálky, práva, obyčejů a jiných zvyků, jež člověk nabyl jako člen společnosti.“ E.B.Tylor(1832-1917)
KULTURNÍ RYSY: prvky národní kultury-tj. abeceda, kroje, měna, rozhlas atd.
KULTURNÍ OKRUH tvoří jazyk, dějiny, náboženství, obyčeje, instituce atd. Lidé z různých kulturních okruhů mají odlišné názory na vztahy bůh-člověk, individuum-společnost, muž-žena, svoboda-autorita, práva-povinnosti.
Velké světové kultury
- Západní (Evropa, Severní Amerika)
- Konfuciánská (Konfucius-552-479 př. Kr.)- sladění zájmů individua, společnosti a státu
- Japonská
- Islámská
- Hinduistická
- Slovansko – praslovanská
- Latinskoamerická
- Africká
Dělení podle hledisek:
- Periodizační –pravěká, starověká, středověká, novodobá, moderní
- Geografické – evropská, indická…
- Periodizační a geografické hledisko – kultura Mezopotámie, starověkého Řecka…
- Světonázorové hledisko – křesťanská k., židovská, buddhistická…
- Národnostní – čínská, řecká, italská, německá, česká…
ŠÍŘENÍ, PROPAGACE KULTURY
- Rodina, škola – vlivy prostředí a dědičnosti
- Tisk – noviny a časopisy (tiskem se zabývá vědní obor žurnalistika), nejstarší termín je novina, noviny, (od nový). Termín pochází ze sanskrtu(staroindický jazyk indoevropské rodiny)- NAVA, odtud latinsky novus, něm. neu, angl. new, česky nový, ital. nuovo původní smysl – novina, událost
OBLASTI KULTURNÍHO ŽIVOTA
Slovo kultura v zemědělství – porost tvořený stejným druhem rostlin, v biologii – buňky, tkáně, mikroorganismy, v archeologii – souhrn nálezů z určité doby a prostředí, např. únětická apod.
Kultura duchovní a materiální
Duchovní kultura – k. chování (harmonie mezilidských vztahů)
- kultura politická (pravda, poctivost, spravedlnost – většinou jsou obětovány moci a zisku)
- k. náboženská (bez skromnosti, lásky a snášenlivosti je věřící jen pokrytec)
- k. hospodářství (kořistnictví)
- k. péče o zdraví
- k. jazyková
Materiální kultura – k. cestování
- k. pracovního prostředí
- k. bydlení
- k. oděvní relativně krátkodobý estetický názor - týká se i nábytku, dopr. Prostředků, forem společenského styku
ESTETIKA
Jako věda existuje až v 18. stol. (Gottlieb Baumgarten-1714-1762) - estetika je věda o zákonech smyslového poznání. V antickém Řecku – Sokrates spojuje krásno s dobrem (KALOKAGATHIA) (kalos-krásný, agathos-dobrý) – nejvyšší eticko – estetický princip Řeků. Místo umění bylo používáno slovo TECHNÉ (zručnost, dovednost, fortel). Demokritos tvrdí, že úkolem umění je napodobovat přírodu – MÍMÉSIS(t.zn. napodobení). Platón říká, že svět je odraz věčného světa idejí (podobenství o jeskyni – všichni jsou kopiemi idejí, umění je tedy stínem stínů).
DEFINICE UMĚNÍ
Neexistuje definice typu UMĚNÍ JE:………………………..,ale – umění je v podstatě:
- spojení duchovních a praktických tvůrčích činností člověka
- základní forma lidského poznání světa
- sebevyjádření pomocí určité symboliky
- odraz citů, zkušeností, touhy a cílů člověka
- paměť lidského rodu
- spolutvůrce kultury čili civilizace
- svědectví o estetickém vztahu člověka ke světu (vnímání krásy)
- specifická forma odrazu skutečnosti
FUNKCE UMĚNÍ
- komunikace se světem (oslovený by měl být v oblasti umění vzdělaný – komunisté říkali, že umění je pro nejširší „masy“, ale může např. porozumět matematice, fyzice či literatuře člověk, který o obor nezavadil nebo v životě nepřečetl jedinou knihu?)
- vytváření citových zážitků
- zdobná funkce
- kulturněhistorická funkce
- předmět obchodu
NÁMĚT, FORMA, OBSAH
Námět – látka, objektivní skutečnost, kterou umělec zpracovává
Forma – prostředky k vyjádření obsahu (rozvržení kompozice, využití barvy, světla, stínu, struktur atd…
Obsah – poselství, to, co autor vkládá do díla a co si konzument z díla „vezme“.
DRUHY UMĚNÍ PODLE PROSTŘEDKŮ
- umění prostorová – malba, grafika, sochařství, architektura umělecké foto, design
- umění časová – hudba, slovesné umění
- umění časoprostorové –tanec, divadlo, film, TV(!), video
ARCHITEKTURA
- UMĚLECKÁ, UŽITKOVÁ, VŽDY FUNKČNÍ
- Základní rozdělení na arch. SAKRÁLNÍ, PROFÁNNÍ.
Pojmy (slovníček): dřík – tělo svislé podpory (sloup, pilíř, pilastr), portál – vstup, tympanon – trojúhelníkový štít na průčelí antického chrámu, horní plocha portálů (zdobeno), bosa – hrubě tesaný kamenný kvádr s vydutým (konvexním) čelem, vystupujícím před líc zdiva, bosáž – venkovní zdivo členěné bosami (nepravá bosáž – psaníčkové sgrafito), karyatida – sloup ve tvaru ženské figury, pilastr – hranatý, reliéfně vystupující sloup (má patku, dřík, hlavici), fiála – gotický prvek – jehlan s výstupky (kraby), ukončující opěrné pilíře, arkáda – oblouky na sloupech, pilířích, balustráda – balustra=kuželka, zábradlí zdobené balustrami (přev. kamenné)
SOCHAŘSTVÍ
Rozlišujeme skulpturu, plastiku, nové techniky – tvorba objektů s využitím plastů, odpadu atd., umělecké kovářství
Sochařství monumentální: pomníky, výzdoba budov
Sochařství intimní. drobné, žánrové, portréty, akty, reliéfy, medaile, mince
Reliéf: nepatrně vystupující = basreliéf
vysoko vystupující = vysoký, neboli hautreliéf [ótreliéf]
vhloubený reliéf (Egypt) – en creux [ankré]
MALÍŘSTVÍ
Volné, užité, monumentální, intimní
Dělení podle námětů: krajinářství, zátiší, portrét, žánrové, historické, mytologické, náboženské malířství.
Dělení podle materiálu a techniky: freska, secco, enkaustika, olej, tempera, kvaš, mozaika… Dělení podle pojetí: figurální (viditelně lidská figura), figurativní (viditelně jakýkoli předmět vč. postavy), nefigurativní (čistě abstraktní)
VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY: - linie (vede oko)
- barva – vytváří dojem hloubky, určuje tóninu, charakter, tj. expresi, impresi, symboliku, atd………..
- světlo, stín (kontrast, tlumení – šerosvit, temnosvit)
KRESBA A GRAFIKA
Kresba – zobrazení pomocí čar, bodů či jiných stop – skica, studie, kartón
Grafika – tisk z matrice zhotovené dle návrhu autora uměleckým řemeslníkem nebo autorem samotným (stará Čína, knihtisk, hlubotisk, tisk z plochy, grafika volná, užitá, reprodukční…)
UŽITÉ UMĚNÍ - viz jednotlivá odvětví – ilustrace, plakát, tisk cenin, keramika, šperkařství, umělecké kovářství…
KÝČ – neumělecký výtvor nadbíhající vkusu nevzdělaných diváků, líbivý, rozmělňující banalitu a sentiment pomocí nejkonvenčnějších technik. Charakter – většinou vyráběn sériově pro obchod, bez projevu osobnosti tvůrce. Tím se liší od „naivního“ umění, které v určitých polohách nese stopy kýče, ale zůstává samo sebou, nevnucuje se. Modernistický kýč – rozmělňování souč. směrů pro komerční účely – viz sériově vyráběné „ručně malované originály“.