DVK - Pojem kultury

01.12.2011 15:11

 Pojem kultury

„Kultura je složitý celek, zahrnující soubor vědomostí, názorů, umění, morálky, práva, obyčejů a jiných zvyků, jež člověk nabyl jako člen společnosti.“ E.B.Tylor(1832-1917)

KULTURNÍ RYSY: prvky národní kultury-tj. abeceda, kroje, měna, rozhlas atd.

KULTURNÍ OKRUH tvoří jazyk, dějiny, náboženství, obyčeje, instituce atd. Lidé z různých kulturních okruhů mají odlišné názory na vztahy bůh-člověk, individuum-společnost, muž-žena, svoboda-autorita, práva-povinnosti.

Velké světové kultury

  1. Západní (Evropa, Severní Amerika)
  2. Konfuciánská (Konfucius-552-479 př. Kr.)- sladění zájmů individua, společnosti a státu
  3. Japonská
  4. Islámská
  5. Hinduistická
  6. Slovansko – praslovanská
  7. Latinskoamerická
  8. Africká
Dělení podle hledisek:
  1. Periodizační –pravěká, starověká, středověká, novodobá, moderní
  2. Geografické – evropská, indická…
  3. Periodizační a geografické hledisko – kultura Mezopotámie, starověkého Řecka…
  4. Světonázorové hledisko – křesťanská k., židovská, buddhistická…
  5. Národnostní – čínská, řecká, italská, německá, česká…

ŠÍŘENÍ, PROPAGACE KULTURY

  • Rodina, škola – vlivy prostředí a dědičnosti
  • Tisk – noviny a časopisy (tiskem se zabývá vědní obor žurnalistika), nejstarší termín je novina, noviny, (od nový). Termín pochází ze sanskrtu(staroindický jazyk indoevropské rodiny)- NAVA, odtud latinsky novus, něm. neu, angl. new, česky nový, ital. nuovo            původní smysl – novina, událost

OBLASTI KULTURNÍHO ŽIVOTA

Slovo kultura v zemědělství – porost tvořený stejným druhem rostlin, v biologii – buňky, tkáně, mikroorganismy, v archeologii – souhrn nálezů z určité doby a prostředí, např. únětická apod.

Kultura duchovní a materiální

Duchovní kultura – k. chování (harmonie mezilidských vztahů)

  • kultura politická (pravda, poctivost, spravedlnost – většinou jsou obětovány moci a zisku)
  • k. náboženská (bez skromnosti, lásky a snášenlivosti je věřící jen pokrytec)
  • k. hospodářství (kořistnictví)
  • k. péče o zdraví
  • k. jazyková

Materiální kultura – k. cestování

  • k. pracovního prostředí
  • k. bydlení
  • k. oděvní  relativně krátkodobý estetický názor -  týká se i nábytku, dopr. Prostředků,  forem společenského styku

ESTETIKA

 

Jako věda existuje až v 18. stol. (Gottlieb Baumgarten-1714-1762) - estetika je věda o zákonech smyslového poznání. V antickém Řecku – Sokrates spojuje  krásno s dobrem (KALOKAGATHIA) (kalos-krásný, agathos-dobrý) – nejvyšší eticko – estetický princip Řeků. Místo umění bylo používáno slovo TECHNÉ (zručnost, dovednost, fortel). Demokritos tvrdí, že úkolem umění je napodobovat přírodu – MÍMÉSIS(t.zn. napodobení). Platón říká, že svět je odraz věčného světa idejí (podobenství o jeskyni – všichni jsou kopiemi idejí, umění je tedy stínem stínů).

DEFINICE UMĚNÍ

Neexistuje definice typu UMĚNÍ JE:………………………..,ale – umění je v podstatě:

  • spojení duchovních a praktických tvůrčích činností člověka
  • základní forma lidského poznání světa
  • sebevyjádření pomocí určité symboliky
  • odraz citů, zkušeností, touhy a cílů člověka
  • paměť lidského rodu
  • spolutvůrce kultury čili civilizace
  • svědectví o estetickém vztahu člověka ke světu (vnímání krásy)
  • specifická forma odrazu skutečnosti

FUNKCE UMĚNÍ

  • komunikace se světem (oslovený by měl být v oblasti umění vzdělaný – komunisté říkali, že umění je pro nejširší „masy“, ale může např. porozumět matematice, fyzice či literatuře člověk, který o obor nezavadil nebo v životě nepřečetl jedinou knihu?)
  • vytváření citových zážitků
  • zdobná funkce
  • kulturněhistorická funkce
  • předmět obchodu

NÁMĚT, FORMA, OBSAH

Námět – látka, objektivní skutečnost, kterou umělec zpracovává

Forma – prostředky k vyjádření obsahu (rozvržení kompozice, využití barvy, světla, stínu, struktur atd…

Obsah – poselství, to, co autor vkládá do díla a co si konzument z díla „vezme“.

DRUHY UMĚNÍ PODLE PROSTŘEDKŮ

  1. umění prostorová – malba, grafika, sochařství, architektura umělecké foto, design
  2. umění časová – hudba, slovesné umění
  3. umění časoprostorové –tanec, divadlo, film, TV(!), video

ARCHITEKTURA

  • UMĚLECKÁ, UŽITKOVÁ, VŽDY FUNKČNÍ
  • Základní rozdělení na arch. SAKRÁLNÍ, PROFÁNNÍ.                                                                                      

Pojmy (slovníček): dřík – tělo svislé podpory (sloup, pilíř, pilastr), portál – vstup, tympanon – trojúhelníkový štít na průčelí antického chrámu, horní plocha portálů (zdobeno), bosa – hrubě tesaný kamenný kvádr s vydutým (konvexním) čelem, vystupujícím před líc zdiva, bosáž – venkovní zdivo členěné bosami (nepravá bosáž – psaníčkové sgrafito), karyatida – sloup ve tvaru ženské figury, pilastr – hranatý, reliéfně vystupující sloup (má patku, dřík, hlavici), fiála – gotický prvek – jehlan s výstupky (kraby), ukončující opěrné pilíře, arkáda – oblouky na sloupech, pilířích, balustráda – balustra=kuželka, zábradlí zdobené balustrami (přev. kamenné)

SOCHAŘSTVÍ

Rozlišujeme skulpturu, plastiku, nové techniky – tvorba objektů s využitím plastů, odpadu atd., umělecké kovářství

Sochařství monumentální: pomníky, výzdoba budov

Sochařství intimní. drobné, žánrové, portréty, akty, reliéfy, medaile, mince

Reliéf: nepatrně vystupující = basreliéf

            vysoko vystupující = vysoký, neboli hautreliéf [ótreliéf]

            vhloubený reliéf (Egypt) – en creux [ankré]

MALÍŘSTVÍ

Volné, užité, monumentální, intimní

Dělení podle námětů: krajinářství, zátiší, portrét, žánrové, historické, mytologické, náboženské malířství.

Dělení podle materiálu a techniky: freska, secco, enkaustika, olej, tempera, kvaš, mozaika… Dělení podle pojetí: figurální (viditelně lidská figura), figurativní (viditelně jakýkoli předmět vč. postavy), nefigurativní (čistě abstraktní)

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY: - linie (vede oko)

  • barva – vytváří dojem hloubky, určuje tóninu, charakter, tj. expresi, impresi, symboliku, atd………..
  • světlo, stín (kontrast, tlumení – šerosvit, temnosvit)

KRESBA A GRAFIKA

Kresba – zobrazení pomocí čar, bodů či jiných stop – skica, studie, kartón

Grafika – tisk z matrice zhotovené dle návrhu autora uměleckým řemeslníkem nebo autorem samotným (stará Čína, knihtisk, hlubotisk, tisk z plochy, grafika volná, užitá, reprodukční…)

UŽITÉ UMĚNÍ - viz jednotlivá odvětví – ilustrace, plakát, tisk cenin, keramika, šperkařství, umělecké kovářství…

KÝČ – neumělecký výtvor nadbíhající vkusu nevzdělaných diváků, líbivý, rozmělňující banalitu a sentiment pomocí nejkonvenčnějších technik. Charakter – většinou vyráběn sériově pro obchod, bez projevu osobnosti tvůrce. Tím se liší od „naivního“ umění, které v určitých polohách nese stopy kýče, ale zůstává samo sebou, nevnucuje se. Modernistický kýč – rozmělňování souč. směrů pro komerční účely – viz sériově vyráběné „ručně malované originály“.