Baroko - malířství
BAROKNÍ MALÍŘSTVÍ
Malířství, stejně jako ostatní odvětví, rozbíjí renesanční sevřenost, geometrické zákonitosti. Vnáší do kompozice pohyb, ruch a napětí. Používá neobvyklých světelných efektů, používá tzv. temnosvitu (na rozdíl od renesančního šerosvitu). Divák je tak zcela vtažen do děje. Časté náměty – mytologie, náboženství, portréty – včetně panovnických a šlechtických rodů. Na city diváka mají silně působit kruté scény mučení křesťanských světců. Využívání nadsázky. Protireformační charakter se v bar. umění projevuje v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižním Nizozemí, ve stř. Evropě – Rakousku, českých zemích, v Brazílii a v Mexiku. Ve Francii už v 17. Stol. Pronikají klasicistní tendence (srov. Radikální a klasicistní barok). V obou případech malířství spojuje temnosvit, teatrálnost a pompéznost. Stejnému rozvoji se těší malba závěsných obrazů i malba nástěnná. Častá je nástěnná malba fresek, kde umělci vytvářejí iluzi prostoru – pokračování architektury chrámového interiéru do nástropní malby vyvolává dojem prolomení do nebe.
Italská malba
Základy bar. malby v Itálii: bolognská škola (od roku 1585, kdy zde Carracciové založili svoji akademii) – vliv školy je patrný u dalších škol v Evropě. Nejvýzn. představitelé: G. Reni, Guercino…
Největším představitelem barokní radikální malby byl
Michelangelo Merisi da Caravaggio (1573-1610)
Učil se v Miláně u méně známého malíře Simona Peterzana od 11 let, vyučil se v 15 nebo 16 letech. 1591 – pomocníkem malíře Césariho. 1593 těžce raněn kopnutím koněm, v nemocnici maluje řadu obrazů pro převora španěl. Původu, ten si je odvezl do Sevilly, kde ovlivnily rané dílo Velazquezovo. Po uzdravení našel mecenáše v kardinálovi Del Monte, rychle roste jeho proslulost a maluje pro další sběratele. Díky své povaze má neustálé nesnáze. R. 1600 obžalován, že zbil Gerolama Sampu, 1603 za urážlivý pamflet, 1604 obviněn, že hodil sluhovi do obličeje talíř artyčoků, 1605 zranil soka kvůli nějaké ženě, takže utíká z Říma do Janova, 1606 zabije soka v souboji a prchá do Neapole. 1607 odjíždí na Maltu, vstupuje do řádu rytířů. Zde rovněž vězněn, prchá na Sicílii. Zde vznikají poslední díla. Zemřel vysílen v přístavu, odkud se marně snažil vrátit do Říma.
Caravaggio je zakladatelem italského barokního realismu – radikalismu tím, že postavy z mytologie a bible neidealizoval, nepřikrašloval, ale celé výjevy připomínaly běžné scény z normálního života. Modely si často vybíral mezi žebráky na ulici, p. Marii (Smrt p. Marie) dokonce maloval podle utopené dívky. Přesto mají jeho obrazy hluboký náboženský charakter související s protireformací a se směrem učení Karla Boromejského. (K. Boromejský 1538-1589 byl ve 22 letech kardinálem, později arcibiskupem milánským. Vedl střídmý život, bohatství rozdával chudým, pečoval o stižené morem. Svatořečen 1610).
Rané obrazy závěsné byly nabízeny po obchodech, C. v nich navazuje na severoitalské a benátské malířství 16. stol. Koncem 16. Stol. Dospěl k osobitému slohu – dramatické plastické formě, prudkým protikladům světel a stínů, k volnému rukopisu.
Dílo: Chlapec s košíkem ovoce
Nemocný Bakchus (zřejmě autoportrét)
Odpočinek na útěku do Egypta (P7-46)
Chlapec kousnutý ještěrkou
Věštkyně (P7-43)
Zátiší bylo v Itálii spíše kuriozitou ze severní Evropy. Caravaggio však maloval květiny a ovoce se stejným úsilím jako lidi. U figur Bakcha a loutnisty umístil košík s ovocem a kytici jako plnohodnotnou součást obrazu. Později namaloval košík s ovocem samostatně, ale bylo to považováno za provokaci. Od r. 1607 však obraz patří do sbírek kardinála Boromejského, který zavrhuje obrazy neživé přírody u vznešených náboženských motivů, ale jako samostatný obor zátiší zcela doceňuje. Caravaggio se cítil být zmocněn zachytit ty nejneobyčejnější věci. R. 1600-1601 maluje pro kapli San Luigi dei Francesi v Římě 4 obrazy ze života sv. Matouše:
Sv. Matouš s andělem – 1. verze nepřijata, Matouš prý na ní vypadal jako negramotný chudák (obraz zničen za 2. svět. války) 2. verze přijata (P7-50), anděl má patřičný odstup a evangelista již vypadá inteligentněji.
2. obraz pro kapli – Mučení sv. Matouše.
3- Povolání sv. Matouše-připomíná spíše žánrovou scénu v hospodě, odění mužů je patrně ze 16. stol.
Další dílo:
Vítězný Amor (1598-9) (P7-52)
Ukřižování sv. Petra (1600-01) (P7-53)
Smrt Panny Marie (1605-6) – obraz vzbudí pohoršení, Marie má fialové nohy, nafouklé břicho (utopená- viz výše) (P7-55)
Kladení do hrobu (1602-4) (P7-56), inspirován Michelangelovou Pietou, obraz později kopírovali Rubens, Fragonard, Géricault použije Caravaggiovské světlo v Prámu Medúzy, akvarel vytvoří i Cézanne
Růžencová Madona (1606-7)(Wien) (P7-57)
David s hlavou Goliášovou (1605-6)(Wien) (P7-58)
)
Caravaggiovo dílo je nesmírně bohaté, neexistují slabé obrazy. Jsou zde patrny všechny znaky barokních kompozičních schémat: diagonála, elipsa, kaskádovitost, rytmizace.
Guido Reni (1575-1642 Bologna)
Byl žákem Carracciů, samostatně pracuje od r. 1596. V Římě jej podporoval papež Pavel V. řada zakázek v Neapoli, Ravenně. Neapolští a římští malíři se báli jeho konkurence a donutili ho vzdát se svých zakázek. Byl vášnivým hráčem, upadl do nesnází a jeho práce nabývá charakteru velkovýroby. Rozdělení tvorby: rané období – radikální, Caravaggiův vliv
pozdní období - plošnější styl, afekt, sentiment
freska na stropě v římském paláci Rospigliosiů – Aurora, obraz- Závod Atlanty a Hippomena,
Sv. František z Assisi. NG. Praha
Jusepe Ribera (José) (1591Valencie-1652Neapol)
Španělský malíř,odešel záhy do Itálie, aby studoval italské mistry. Usadil se natrvalo v Neapoli, stal se dvorním malířem, vedl velkou dílnu, kde pracovali italští, španělští a vlámští pomocníci. Navštívil jej i Velázquez. Patří k hlavním představitelům caravaggiovského naturalismu. Uplatňuje expresívní gesta a mimiku, vybírá si náměty umučení, v nichž si pohrává s drastickými detaily. V letech 1620-30 činný i jako grafik. Ovlivnil i neapolské i španělské umění.(V Itálii měl přezdívku Lo Spagnoletto-Španěláček). Dílo: Chlapec s koňskou nohou, Mučení sv. Bartoloměje, Sv. Ondřej, Archimédés (P7-80-83)
Španělská malba
Spojení dekorativních a realistických tendencí, smysl pro extrém a fantaskno. Po El Grecovi nastupuje generace malířů 17. stol. – největší z nich: Zurbarán, Velázquez a Murillo. V 18. stol. Navazuje Tiepolo a z jeho pozdně barokního stylu vyšel Goya, který v 18. stol. dovedl fantaskno k malířskému vrcholu.
Francisco de Zurbarán (1598-1664)
Působil v Seville, r. 1629 se stává městským malířem a od r. 1658 pracuje v Madridu. Hluboce nábožensky založený, maluje pro kláštery cykly ze života světců a mučedníků, nejznámější je cyklus o sv. Bonaventurovi. Po Velázquezovi největším špan. malířem.
Diego Rodríguez de Silva Velázquez Rodrígues Buen-Rosto y de Zayas (1599-1660)
Podle andalúzského zvyku své obrazy podepisoval jménem po matce – Velázquez, stejně jako Murillo. Byl žákem F. Herrery a Francisca Pacheca, s jehož dcerou se oženil. R. 1617 dostává V. malířskou licenci a v 18ti letech si otevírá vlastní ateliér. Díky Pachecovi se V. vydává do Madridu ke královskému dvoru. 1623 pozve ministr Olivarez Diega, aby vytvořil portrét královského kaplana. Obraz se ocitá v královském paláci Alcázaru a král Filip IV. je nadšen. Nechá se sám portrétovat. Vzniká tak řada králových podobizen až do stáří, kde se promítá Filipova psychika od sebevědomého mladíka až po unaveného stárnoucího muže. Zná se s Rubensem. Je významnou osobností v politickém a kulturním životě. R. 1659 se stává členem křížovnického řádu. 1660 připravuje setkání španělského a francouzského krále na Bažantím ostrově pohraniční řeky Bidesoa. Krátce nato se vrací do Madridu, kde 6. 8. Umírá.
Majetek byl na čas zabaven na úhradu dluhů (zaviněných nepravidelným vyplácením platu).
DÍLO:
- Tvůrčí období-sevillské – žánrové výjevy z domácností, postavy z ulice, samostatná zátiší, bodegóny (figury, zátiší), náměty oltářních obrazů přenáší do současnosti.
„Sevillský roznašeč vody“(1620)
„Stará kuchařka“(1618)
„Vulkánova kovárna“(1630)
„Kristus v domě Marty a Marie“(1618)
„Klanění tří králů“(1619)
- Portrét Filipa IV.(1626), nedochován
- Tvůrčí období 1632-1649
Užívá narůžovělý podklad, v řídkých širokých vrstvách , usiluje o vyjádření bezprostředního zrakového dojmu. Vznikají – jezdecké portréty vévody Olívarese, Filipa i infanta Dona Carlose.
„Kapitulace Bredy (Předání klíčů od pevnosti Bredy)-(1635)- kapitulace podána jako přátelské setkání-Spignola klade ruku na rameno holandského velitele, aby zabránil v pokořujícím pokleku.
„Korunovace Panny Marie“(1643-4)
Trpaslíci-„F. Lezeano“, „S.de Morra“
Maluje průběžně postavy šašků a mrzáků na královském dvoře
„Papež Inocenc“(1650)
- Tvůrčí období 50. Léta
Ještě více uvolňuje rukopis, barva je vázána šerosvitem. Vrchol díla je olej „Las Meninas“ –Dvorní dámy. Infantka Markéta přichází s průvodem do mistrova ateliéru, kde právě vzniká portrét královského páru zobrazeného v zrcadle. Rozborem perspektivy lze předpokládat, že zrcadlo ukazuje to, co je na plátně, tím pádem divák logicky musí stát jako nezávislý pozorovatel vedle modelu. Přímo proti divákovi podle perspektivy stojí majordomus opírající se rukou o zárubeň.
„Pradleny“ – výjev z královské dílny na gobelíny z r 1657 je poslední velkou kompozicí.
„Venuše s Amorem“ (kol. 1657) je jediný ženský akt ve španělském malířství 17. Stol.
Poslední období maluje portrét infantky Markéty v bohatě vyšívaných šatech malovaných v brilantních tónech a polotónech.
Velázquez byl největší osobností, prohloubil zájem o zobrazení psychologie, pracoval vždy podle modelu. Ač spoután dvorní konvencí, etiketou, vždy si udržel svoji vnitřní svobodu.
Nápis na náhrobku v Seville: „El pintor de la verdad“. PRO MODERNÍ MALBU JEJ OBJEVIL AŽ E. MANET.
Symboly a náměty
„Kristus v domě Marty a Marie“- Marta – pilná hospodyňka – plísní hloubavou sestru za to, že sedí a zahálí u Kristových nohou naslouchajíc jeho slovům. On však praví, že si vybrala lepší podíl činnosti.(Optimam partem elegit). Marta zobrazována jak připravuje jídlo, Marie naslouchá Kristu. Bývá přítomen i jejich bratr Lazar. Ve Velázquezově podání připravuje jídlo služka, radí jí starší kuchařka, v pozadí Obě sestry naslouchají Ježíši.
„Klanění tří králů“- Mudrců – přišli od východu, sledovali hvězdu a hledali krále Židů. Velekněží je poslali do Betléma, protože Herodes chtěl, aby mu přinesli zprávu, kde jej hledat, protože se mu chtěl jít sám poklonit. Ve skutečnosti se jednalo o úklady, o obavu o trůn. Mudrcové byli původně zobrazováni jako perští astrologové, za krále označováni až od 2. stol. Zastupují 3 kontinenty tehdy známého světa (Evropa, Asie, Afrika-Baltazar). Symbolika darů: zlato – hold královské důstojnosti, kadidlo – hold božství, myrha – bylina užívaná k balzamování (náznak smrti). Svátek Zjevení Páně – 6. Leden, tj. Tří králů.
„Vulkánova kovárna“- (řecky Héfaistos) – bůh ohně a kovář. Ukoval zbraně bohům a různým
Hrdinům. Syn Jova a Junony. Oženil se s Venuší. Od narození chromý, Jupiter jej hodil jako dítě ve vzteku z Olympu. Jeho pomocníky jsou Kyklopové. U Velázqueze přichází do dílny Apollón a prozrazuje Vulkánovi, že je mu Venuše nevěrná. (Zamilovala se do Marta, boha války, a ulehla s ním do lože svého muže.) Vulkán ukoval sotva viditelnou síť, do níž se milenci chytili a byli zostuzeni. Merkur však poznamená: Jen kdybych měl takové štěstí.
Bartolomé Estéban Murillo (1618-1682)
Pocházel z chudé rodiny – ze 14 dětí, na Velázquezovu radu studoval benátské a vlámské mistry, r. 1660 založil malířskou akademii, stal se jejím prvním presidentem. V raném období maluje žánrové obrazy, květinářky, přadleny, kluky – uličníky, nejznámější „Stařena vybírá chlapci vši“, „Chlapec s hrozny“, „Hra v kostky“, později se orientuje na mystickou malbu a zobrazuje vzrušení světců či světic. Např. „Neposkvrněné početí“, „Nanebevzetí Panny Marie“. Pracoval pro kláštery, žánrové obrazy maloval bohatým měšťanům, řídil velikou dílnu, kde „vyráběli“ na objednávku repliky těchž věcí. V posledním období díky nadprodukci jeho dílo začíná postrádat na kvalitě a převládá sladký sentiment. Díky tomu je však oblíben až do 19. stol.,začátkem 20. je podceňován. Dnes je považován za předního malíře, i když ne tak geniálního, jako byl Velázquez.
Francouzská barokní malba
V 1. Polovině 17. stol. vychází z vlivů italské a nizozemské malby, přerůstá v barokní, přísnější klasicismus. (Rozdíl mezi radikálním a klasicistním barokem-dynamika proti strohosti, geometrizaci).
Georges du Mesnil de la Tour (1593-1652)
Lotrinský malíř, pocházel ze šlechtické rodiny. V malbě byl mistrem umělého osvětlení. Biblické výjevy umisťuje do měšťanských interiérů a využívá geniálně osvětlení svíček nebo loučí. Díky stylu bývá nejvíce srovnáván s Caravaggiem.
„Tesař Josef“ „Anděl se zjevuje sv. Josefovi“, „Hráč na niněru se psem“, „Žena s blechou“
Louis le Nain (1593-1648)
Pocházel ze tří bratrů, kteří spolu žili jako staří mládenci ve společné domácnosti. Vedli malířskou dílnu. Louis byl nejvýznamnější. Maloval většinou kompozice z nejchudších vrstev – pastýře, venkovany, dělníky. Nejde o žánrovou malbu v pravém slova smyslu, ta má většinou děj nebo náznak akce (může se jednat jen o směr pohledu figur, ten už je nositelem nějaké situace), jeho postavy stojí nehnutě, jsou k sobě jen přiřazeny, vyzařuje z nich harmonie a lidská důstojnost, tiché citové rozpoložení.
„Kára“ – venkované zde jsou heroizováni, zobrazeni bez náznaku karikování
„Venkovská rodina“(1643)
„Selská večeře“(1642)
NIZOZEMSKÁ MALBA
17. stol. znamená rozštěpení malířství na dvě větve – vlámskou a holandskou. V 16. Stol.si vybojovala katolická flanderská buržoasie po boku Holandska nezávislost na Španělsku. Katolické Flandry (kde žijí Vlámové) se odtrhly od holandských evangelíků, a zůstaly katolické, pod nadvládou Španělů.
FLANDRY
Peeter Paulus RUBENS (1577 – 1640)
Byl jedním z největších představitelů zlatého věku malby, představitel dynamického baroka. Zpracovával především mytologické, lovecké a bitevní scény, krajiny, velké oltářní obrazy. Dokonale ovládl anatomii, jeho ideálem je korpulentní ženská postava.
Byl synem advokáta, chodil do antverpské školy, uměl skvěle latinsky a řecky. Od r. 1598 byl mistrem v cechu sv. Lukáše. R. 1600 cestuje do Itálie, je pozván ke dvoru mantovského vévody Gonzaga III. Ve Florencii se účastní sňatku Marie Medicejské s Jindřichem IV. 1601 kopíruje v Římě renesanční mistry pro mantovského vévodu. Známá je kopie Michelangelovy Ledy s labutí nebo Leonardovy Bitvy u Angiary (Akademie – Vídeň).
Zde můžete psát...